Dehydratace je rizikovým faktorem determinujícím řadu onemocnění ve stáří, které jsou pro jedince vyššího věku limitující. Do organismu vstupuje voda spolu s potravou a infundovanými roztoky. Další část vody tvoří voda vzniklá při oxidaci sacharidů, tuků a bílkovin. Denní ztráty představují 2 000–2 500 ml. Z tohoto množství je 1 000–1 500 ml močí, 500 ml pokožkou, perspirací 400 ml a stolicí 100 ml. Při silném pocení a horečce se potřeba tekutin zvyšuje o 1 000–1 500 ml. Znalost tohoto údaje je klíčovým momentem v péči o nemocné seniory. Průměrná denní potřeba u zdravého jednice činí 1 500–2 500 ml, což stačí k udržení diurézy a náhradě ztrát vody perspirací, kůží.
Na dehydrataci ve stáří se podílí faktory dané věkem, dále vlivy iatrogenní a psychologické. Příčinné důvody dané věkem spočívají většinou ve strachu z příjmu většího množství tekutin z obavy z inkontinence, především při omezení hybnosti a ne zcela optimálních bytových podmínkách (toaleta v patře apod.). Na další příčině participují bohužel i lékaři a zdravotničtí pracovníci, protože nedostatečně kontrolují medikaci svých pacientů a neprovádějí kontrolu. Dochází tím k polypragmazii a mnohdy i lékové intoxikaci, následným dyspeptickým obtížím a v důsledku toho i dehydrataci.
Psychické příčiny mohou spočívat v pocitu nepotřebnosti, polymorbiditě a sociální nejistotě vedoucí k depresivním rozladám. Jedním z prvních příznaků může být nejen ztráta zájmu o okolí, rodinu, koníčky, ale i odmítání základních potřeb - příjmu tekutin, potravy. Je smutné, když tento stav bývá označen jak rodinou, tak i bohužel mnohdy samotnými zdravotníky, jako dekompenzace aterosklerózy. Rozpoznání primární příčiny zhoršení stavu pacienta je pak daleko složitější.
Podle poměru jednotlivých součástí rozlišujeme tři typy dehydratace. Hypertonickou, u které je ztráta vody větší než elektrolytů, izotonickou, kdy ztráta vody a elektrolytů odpovídá normálnímu poměru v ECT a hypotonickou - ztráta elektrolytů je větší než vody.
K hypertonické dehydrataci dochází při nedostatečném přísunu čisté vody bez ztrát Na+. Voda difunduje z intracelulárního prostoru do hypertonické axtracelulární tekutiny, což je provázeno zvýšením sodíku v séru, kde je zvýšena i osmolalita. Tento stav může nastat při horečce, zvracení, průjmech, onemocnění ledvin. Vídáme projevy slabosti, apatie, někdy neklidu, halucinace.
V objektivním nálezu nacházíme oschlý jazyk, snížení kožního turgoru, laboratorně zvýšení osmolality v moči a v séru, Na+ a Cl + v moči, v séru a urey, hemoglobinu, hematokritu a totálního proteinu v séru.
Terapie spočívá potom v podání nápojů chudých na elektrolyty, např. slabý čaj, stolní vodu nebo infuze nízkoprocentních cukerných roztoků. Sledujeme tekutinovou bilanci, diurézu, systémový tlak krve, při těžších stavech při hospitalizaci měříme centrální žilní tlak.
U izotonické dehydratace dochází ke zmenšení objemu extracelulární tekutiny. K tomuto stavu dochází při zvracení, průjmech, ztrátě tekutin do výpotků nebo píštělí, působením diuretické terapie dlouhodobě bez korekce dávkování a stavu kardiopulmonální kompenzace. U pacienta dochází k pocitu slabosti, tachykardii, poklesu systémové tlaku krve, poklesu kožního turgoru, tonu bulbů, svalové slabosti. Dochází ke kolapsu, rozvoji šokového stavu, poruše vědomí.
Při hodnocení laboratorních výsledků zaznamenáváme nižší odpady minerálů - Na, Cl do moči, vzestup urey, hyperkalémii, hypernatrémii, vzestup hemoglobinu, hematokritu, totálního proteinu. Podáváme dostatek tekutin, solí, slané polévky, ovocné šťávy, minerálky, izotonické roztoky NaCl. Při zvracení a průjmech Ringerův nebo Hartmanův roztok Při převaze ztrát sodíku nad čistou vodou hovoříme o hypotonické dehydrataci. Nebezpečí této dehydratace vzniká při hrazení tekutin pitím čisté vody nebo infuzemi glukózy při současném nedostatečném přísunu sodíku. Rovněž může nastat při chronických renálních chorobách, osmotické diuréze, u diabetu mellitu, při poruše centrálního nervového systému, velkých dávkách diuretik, laxativ a dlouhodobě neslané dietě.
Projevy jsou téměř shodné s předchozími. Nastává pokles krevního tlaku, snížení kožního turgoru, bolesti hlavy, horečka, zmatenost, porucha vědomí až koma. Laboratorně klesá osmolalita séra, dochází k hyponatrémii a dále dochází ke změnám obdobným jako v předchozích případech, tj. zvýšení hemoglobinu, hematokritu a totálního proteinu v séru.
Terapeuticky dbáme na dostatečný přísun tekutin a solí. Doporučuje se pít málo a často. Parenterálně preferujeme podávání izotonických roztoků s pomalým vyrovnáváním osmolality a elektrolytů.
Důsledky hypohydratace a dehydratace se promítají v řadě onemocnění. Jestliže si představíme, že v důsledku dehydratace dojde ke změnám hustoty tekutin a sekretů v těle, vyplývají z toho i poškození jednotlivých orgánů. Zahuštěním moči dochází k pomnožení bakterií, vypadávání různých nadbytečných elementů do moči. Dochází k infekci močových cest podpořené městnáním v močovém systému při hypertrofii prostaty u mužů a u žen poklesem dělohy. V důsledku déle trvající hypohydratace stav vyúsťuje v nefrolitiasu. Ke stejným změnám může dojít i v oblasti žlučového systému, kde dochází k cholecystolitiáze nebo choledocholitiáze. V oblasti gastrointestinálního traktu je důsledkem chronická zácpa, tolik obtěžující seniory. Může přejít v subileusní až ileusní stavy a končí zcela zbytečným operačním zákrokem. Dále se mohou vlivem lékové intoxikace objevit dyspeptické obtíže a stav hydratace se tím ještě více zhoršuje. Změny nevynechávají ani kardiovaskulární systém, kde mohou přispět ke vzniku infarktu myokardu, embolie. Zhoršením expektorace v důsledku zvýšené viskozity bronchiální sekrece při infektech horních cest dýchacích může dojít snadno k bronchopneumonii. Dehydratace neprosívá ani v oblasti centrálního nervového systému, kde dochází především v letních měsících k transitorním ischemickým atakám nebo vzniku náhlých cévních mozkových příhod. Hypohydratace v předoperačním i pooperačním období může mít velmi nepříznivý vliv na průběh rekonvalescence, a tím i větší zatížení následné péče. Návrat do plnohodnotného života se tímto může značně prodloužit.
V rámci kvalitní péče o seniory by mělo být tedy samozřejmostí dbát na dostatečnou rehydrataci, a to jak v domácím prostředí - ve formě edukace pečovatelskými a ošetřovatelskými organizacemi, tak během hospitalizace sledováním denní diurézy. V ambulantní péči je důležité sledovat příčiny dehydratace. Proto je tak důležitý právě pohovor s pacientem a jeho rodinou.
MUDr. Jurašková Božena, Ph.D., Klinika gerontologická a metabolická, Fakultní nemocnice Hradec Králové
Jurašková B. Dehydratace - rizikový faktor onemocnění ve stáří. Česká geriatrická revue I/2003,s. 17 - 19
Pro více informací navštivte www.mojelekarna.cz
Široká nabídka produktů, profesionální poradenství, skvělé ceny a osobní odběr do více než 270 lékáren ZDARMA při nákupu nad 399 Kč.
